www.Chřipka.info
Prasečí "Mexická" chřipka: popis, symptomy, prevence
Poslední měsíce jsem svědky nového bití na poplach. S překvapivou rychlostí se ve více než padesáti zemích světa rozšířil virus A(H1N1), s nímž se nicméně na stránkách novin, které pozorně sledují každý jeho krok, setkáváme spíš pod jménem prasečí chřipka. Třináct tisíc nakažených lidí, mezi nimi občané Mexika, odkud se nákaza rozšířila, Dánové, dva Češi nebo američtí vojáci sloužící v Kuvajtu. Po celém světě zatím sto mrtvých a nesčetná vyjádření hygieniků v médiích.
Jako prasečí chřipka se označuje respirační onemocnění původně postihující prasata, které je způsobené virem chřipky typu A. Za obvyklých podmínek tato nemoc není běžně přenositelná na člověka – donedávna tak bylo popsáno asi tolik podobných případů, kolik jich lze spočítat na prstech jedné ruky. Na přelomu března a dubna 2009 se ale v Mexiku a jižní Kalifornii objevila nová podoba nemoci, u které k přenosu dojít může a také došlo, i když se jej dosud nepodařilo naprosto přesně popsat.
Pokud jde o příznaky onemocnění prasečí chřipkou, její symptomy jsou v zásadě podobné klasické chřipce tak, jak ji prodělal nejspíše každý. Infekci proto obvykle doprovází horečky, bolesti v krku, kašel, celková únava, třas nebo bolesti hlavy a svalů. Stejně tak lze u některých případů zaznamenat nutkání na zvracení případně průjem. Klasickou chřipku s prasečí kromě toho spojuje také možnost nebezpečných komplikací, jako jsou zápal plic nebo selhání dýchání, resp. celkové zhoršení původního zdravotního stavu.
Co se týče možností přenosu prasečí chřipky z člověka na člověka, lékaři v současné době předpokládají, že se příliš neliší od způsobů přenosu u obvyklých forem chřipky: nejvýznamnějšími kanály jsou tak i zde zejména kašel a kýchání, v menší míře potom prostřednictvím ulpění infekce na některém z povrchů a následně jejich přenosu do dýchacích cest. Uvádí se přitom, že virus může na místech jako stůl nebo klika od dveří přežít dvě, ale někdy i více hodin.
Dodejme ještě, že dojde-li k infekci virem A(H1N1), může nakažený onemocnění dále šířit bezprostředně po tom, co se sám nakazil. Tedy dávno předtím, než se objeví jeho první příznaky, jakož i později v průběhu vlastní nemoci, a to třeba i týden po té, co se choroba plně rozvine. Pokud je nemocným dítě, může infekci přenášet ještě déle.
Pokud se člověk ocitne v prostředí výskytu infekce, ukazuje se jako nejvýznamnější pravidlo prevence nákazy prasečí chřipkou důsledné mytí rukou. Jako dostatečné se přitom pokládá mytí pod tekoucí teplou vodou po dobu zhruba patnácti až dvaceti vteřin. Je třeba použít mýdlo nebo lépe mýdlo s obsahem alkoholu, v případě že není voda ani mýdlo k dispozici, lze využít i napuštěné ubrousky. Podobně bakterie zabíjí i samotný alkohol.
sponzorované odkazy
Kromě mytí rukou je důležité celkově být v dobrém zdravotním stavu – hlídat si dostatek spánku, pít hodně tekutin, jíst pestrou a vyváženou stravu, pravidelně vykonávat některou z fyzických aktivit. Pochopitelně se snažíme vyhýbat potenciálnímu kontaktu s nemocnými lidmi, nesahat na místa kterých se dotýká hodně lidí a podobně.
Běžnou součástí vašeho pohybu mezi lidmi by měly být také některé drobné úkony – pokud kýchnete nebo zakašlete, měli byste si zakrýt ústa i nos kapesníkem, který poté vyhodíte do koše, nejlépe si hned poté i umýt ruce. Snažte se zbytečně nedotýkat úst, nosu a očí, právě tudy nejčastěji dochází k šíření infekce.
Na závěr bychom ještě rádi připomněli, že hlasy s nimiž se lze dnes někdy setkat, a které tvrdí, že šíření prasečí chřipky je především důvodem pro vyhýbání se vepřovému masu, jsou naprosto scestné. Prasečí chřipka se potravinami nešíří! Správně tepelně zpracované vepřové je naprosto bezpečné. Během přípravy a samotné konzumace čehokoliv z vepřového masa se virem A(H1N1) nenakazíte.